Smuteční oznámení se do blogu nehodí, ale někam bych zprávu o mém otci dát chtěl. Byla to osobnost formátu takřka praotcovského, a i když mu na pohřeb přijel obrovský zástup blízkých, stejně by měl mít ještě svůj virtuální pomníček. Nepovolil jsem komentáře, ale jestli jste otce znali, můžete (nad počitadlem) poslat vzkaz.
Nadmul jsem se pýchou – tedy myslím, že to byla pýcha – když mě Karolína Jirkalová z Art&Antiques požádala o deset nebo patnáct tisíc znaků k Chalupeckému. Nechala mi volnou ruku, tak píšu jen o sobě, jak jinak. Kdo by koukání do vln ještě neměl dost, může si kliknout v Kokopedii na výpravnou fresku Z Čech až na konec světa, eventuálně prolistovat pár dojemných fotek v albu.
Kamila Ženatá (správně by se tedy měla přechylovat Vdaná), moje starší a krásnější spolužačka z akády, čím dál uznávanější umělkyně, zvlášť skvělé recenze měla na svou instalaci 2. patro, která navíc cvičí i taiji rodiny Chen (s Qin Ming Tangem…), mě z neznámého důvodu oslovila, že potřebuje obratem odpovědět na dvě otázky týkající se Chalupeckého. Ten obrat byl pomalý, právě jako to děláme v taiji, ale nakonec i jí jsem cosi poslal.
Letos uplynulo dvacet roků od vynálezu Chalupeckého ceny, od té doby se vyrobilo dvacet laureátů, a tak je čas na různé anketní a kvízové otázky, na které poctivě odpovídám, i když kvůli tomu pak nestačím odpovídat na jiné věci a systematicky si tak buduju image nespolehlivého hňupa. Otázky níže mi položila Lucie Drdová, zřejmě pro katalog.