Hráli myslím Concertino od Víťky Kaprálové, avšak bylo to - v té chvíli, kdy jsem to zrovna poslouchal - předpokládatelné. Znám ji nedostatečně, ale mám ji rád, zamrzelo mě to za ni. Nějaký dirigent, nebo možná houslista, třeba si za chvíli vzpomenu, kdo to byl..., že by Rafael Kubelík?, v každém příípadě interpret, (interpret je taky druh počítačového jazyka) kdesi říkal, že se má hrát tak, jakoby hudba člověka zrovna napadala. Stejně tak někdo od divadla určitě říkal, že i herec musí říkat repliky sám pro sebě překvapivě. I když má nabiflovaný text, nesmí ani tušit, jak scéna dopadne.
Musí se tak i kreslit.
A i kdyby člověk znal budoucnost, stejně by musel tak i žít.