kokoliův blok

Opilý zřízenec při čtení pohřební řeči poplete nebo vůbec nezná jméno zemřelého. Hraje hudba, kterou nebožtík upřímně celý život nenáviděl. Smuteční síň zdobí nevkusné normalizační dekorace, a estetické utrpení z nich drsně konkuruje vaší kontemplaci. Po vás se už hrne další várka, přičemž mladému střihounovi, který nevybíravě vytlačuje konsternovaný zástup pryč ze síně a pak i z nádvoří, nemůžete dát ozdravnou bombu, protože byste tím nabourali pietu ještě víc než on. Při hostině číšník briskně pochopí, že hosté s červenýma očima nebudou úzkostlivě ověřovat položky na účtu.

Pro kolokvium v Kroměříži píšu „přednášku“. Dávám ji sem, i když na ní budu ještě měnit. Dejte mi když tak vědět, co tam chybí nebo je špatně, ď.

Kdysi jsem seděl se staršími spolužáky od Smetany v letní zahrádce. Hleděl jsem na ně se zvědavostí, některé jsem znal jen podle jména; byli to pánové už vesměs dobře zařazení na tehdejší výtvarné scéně, zatímco já jsem sotva opustil školu. Očekával jsem, že pochytím nějaké postřehy ze života, jak vlastně vypadá ta „volná noha“. Místo toho se vedla řeč výhradně o problémech s konečníkem.

Petru Nedomovi můžeme být vděční za cca 65 výstav v Rudolfinu. Je fakt dobrej. Teď ho chtějí odvolat. Absurdní! Napsal jsem ministrovi, ještě úplně všem nadějím konec není:

Byl jsem nedávno v kostele a byl mi nabízen produkt. Šlo o celé portfolio s velice zajímavou skladbou, s dluhopisy a investičními certifikáty, které emitent prodal kostelu zřejmě jako koncesionářskou emisi. Dluhopisy byly dlouhodobé, s dobou splatnosti věčnost. Projevil jsem zájem, ale jako drobný střádal jsem si nemohl dovolit investovat víc, než jen jednu duši.